Zřejmě můj dosavadní největší cestovatelský zážitek byla 8denní cesta z finského Tampere na Nordkapp (tedy nejsevernější bod pevninské Evropy).
Účast v téhle výpravě mi nabídl Tomasz, se kterým jsem měl jazykový kurz finštiny na začátku srpna, kdy jsem přijel do Tampere. A jsem neskutečně rád, že jsem ho neodmítl, protože to byl opravdu zážitek na celý život.
Z toho asi i vyplývá, že těžko to celé najednou popisovat, to bych vás postavil před hodně dlouhý článek :) Takže to tentokrát vezmu ve zkratce - a v budoucnu navážu jednotlivými podrobnějšími příběhy.
Na úvod si vypůjčuju Tomaszův obrázek, který shrnuje celou naši výpravu:
Omlouvám se, že svojí velikostí narušuje rozložení blogu, ale myslím, že je lépe, když bude čitelný.
Jeli jsme jedním mikrobusem a osobním autem ve 13 lidech - a to v polovině října. Tak napůl jsme vařili a napůl žili z univerzálních zásob. Spaní jsme měli párkrát v autě a většinou jsme si pronajali nějakou chatku. Takhle mimo sezonu vyšly až fantasticky levně!
Jaké byly hlavní zastávky na naší cestě (popis jednotlivých míst najdete dost podrobně na mém webu o Finsku, případně na čerstvě připravovaném webu o zajímavých místech na celém světě):
- Kuopio - to byla spíš tranzitní zastávka, v tomto městě jsou zajímavé hlavně skokanské můstky postavené na pilonech (takže vidíte z jaké výšky skokani sjíždějí).
- Rovaniemi - to je prý hlavní město Laponska. Ale až na (spíš jen architektonicky) zajímavé muzeum Arktikum tam není vůbec nic. Kousek za městem už je ale Polární kruh s celkem příjemnou vesničkou Santa Clause.
- Inari bylo jen přespáním před posledním úsekem přímo na sever.
- Nordkapp byl parádní - oficiální turistický je na strmých útesech a cesta k opravdovému nejsevernějšímu bodu stála taky za to (a prožil jsem tu asi nejdobrodružnější okamžiky svého života - o tom se určitě ještě rozepíšu).
- Skalní malby v Altě byly pěkné, stejně jako jízda po fantasticky panoramatické silnici E6 (tu opravdu doporučuji).
- Při přejezdu z Narviku na švédskou stranu jsme viděli první sníh.
- Ten nás čekal i na vrcholcích národního parku Pallas-Yllästunturi, kde jsme v příjemné chatce strávili dva dny.
- Oulu jsme si prošli narychlo večer a Vaasu zase krátce po ránu. Tam už toho většina z nás měla dost, tak už jsme se hrnuli odpočinout do postelí v Tampere :)
Celkově rozhodně trasa, kterou mohu jen doporučit. Určitě šlo o zážitek, který nikdy nezapomenu. A vsadím se, že až se rozepíšu víc, tak to snadno pochopíte.
